Význam vaišnavských obřadů

Duchovní otisk v řečišti naší mysli Ještě před několika desítkami let bývalo tradičním společenským zvykem všech národů doprovázet hlavní události života jako jsou například narození, svatba nebo postavení obydlí příznivými (duchovními) obřady. Dnes již není příliš patrné, jak by mohl být ku příkladu svatební obřad spjatý s duchovním životem, ale dříve měli lidé ke všemu, co se v jejich životě odehrávalo, vztah na základě duchovních hodnot. Je tomu tak proto, že kdysi se všeobecně neuvažovalo o tom, jak ovládnout a vykořisťovat přírodu a stát se na ní nezávislým, ale spíše jak s ní spolupracovat a využít moudře jejích darů. Lidé věděli a uznávali, že závisí na přírodě a že příroda závisí na Bohu, neboť je jeho energií. Lidé si byli vědomí Boha a nebylo jim nepochopitelné, že úspěch jejich manželství, rodičovství, nebo čehokoliv v jejich životě závisí na Bohu. Úřední svatba jim nedávala žádný smysl, chtěli mít svůj sňatek před oltářem, aby získali požehnání od Nejvyššího Pána a také od ostatních, kteří přijali pozvání k jejich svatbě. To je motivace zbožného a moudrého člověka, majícího vztah k duchovnímu životu.Podobný význam mají také všechny ostatní obřady a védská písma dávají takovým očistným obřadům název Samskáry. Samotné sanskritské slovo „samskára“ můžeme překládat jako hluboký pocit, dojem, nebo také otisk. Tak jako kroky za sebou zanechávají v mokrém písku na břehu řeky otisk stopy, samskára se ve vědomí vepíše hlubokým dojmem duchovního prožitku. Ten je inspirací, která vede naše myšlenky a emoce cestou duchovní seberealizace.

Důležité součásti každého obřadu

Ačkoliv se každý jednotlivý obřad může do značné míry lišit od ostatních, přesto by při žádném z nich neměly být opomenuty následující principy, na které v Bhagavadgítě upozorňuje Krišna svého přítele Ardžunu.Vysvětluje, že každá oběť by měla být doprovázena:

• zpíváním
• védských hymnů,
• rozdáváním duchovního jídla
• darováním odměny kněžím,
• měla by být vykonána s vírou,
• podle pokynů písem.
  

Následování autorizovaných pokynů védských písem

Ať už chceme být v čemkoliv úspěšní, bude moudré následovat pokyny těch, kdo nejlépe vědí, jak úspěchu dosáhnout. Chce-li se například někdo naučit hrát na housle, bude muset svěřit svůj talent do rukou zkušeného houslisty. Autorizovaný a uznávaný virtuóz je pro takovou osobu spolehlivým řešením mající kýžené výsledky. Stejně tak je nezbytné, aby obřad vykonával kvalifikovaný kněz podle autorizovaných písem. Ve védské kultuře si kněz nikdy nevymýšlel vlastní způsoby a pravidla pro provádění samskár. Přirozenou autoritou nejen pro samskáry, ale i pro jakoukoliv jinou činnost a zejména v otázkách duchovního života, jsou védská písma. Kdo může být kvalifikovanější a autorizovanější osobou než Bůh? On je autorem védských písem a z toho důvodu v ně můžeme mít plnou důvěru.

Víra a motivace

Z jakého důvodu bychom něco dělali, pokud by to nemělo žádný smysl? Každá činnost má přirozeně svůj smysl či výsledek, kterým jsme motivovaní pro její vykonání. Věříme tomu a proto to děláme. Víra a motivace je základem pro úspěch. Jenže jak víme, motivace může být u různých lidí rozlišná a proto je třeba znát, jaký druh motivace je správný. Podle Bhagavadgíty by měl člověk jednat především z povinnosti a neměl by být naopak motivován osobními sobeckými pohnutkami v podobě majetku, slávy, postavení nebo peněz. Jednáme-li s přesvědčením, že samskáry nám mohou pomoci především k pokroku v duchovním životě, potom si můžeme býti jisti správností naší motivace a víry.

Rozdávání duchovního jídla

Duchovní jídlem se rozumí jídlo uvařené a obětované s láskou a oddaností Nejvyššímu Pánu. Takové posvěcené jídlo se nazývá prasádam. V Indii je běžným zvykem při každé slavnostní příležitosti pozvat kromě svých přátel a známých také svaté osoby z okolí a rozdávat jim tolik prasádam, kolik si jen budou přát, k jejich plné spokojenosti. Někdy tak můžeme vidět i stovky a tisíce lidí, kteří byli na takovou hostinu pozváni. Je zřejmé, že pokud pozveme hosta do svého domu, musíme se o něj s náležitou pozorností postarat. Nabídnutí místa k sezení, jídla a pití, je tím nejzákladnějším, co bychom mu měli poskytnout. Pokud nejsme schopni věnovat dostatečnou pozornost každému jednotlivému hostu, potom bychom měli pozvat jen takové množství hostů, abychom tuto podmínku mohli splnit a nikdo se necítil nepříjemně, nebo zanedbaně.

Darování odměny kněžím

Na konci obřadu se rozdávají dary kněžím a to přirozeně takovým způsobem, který odpovídá možnostem dárce. Pokud je to ale možné, měli by být vhodně a přiměřeně obdarováni všichni přítomní hosté, obzvláště bráhmani a oddaní. Kromě toho je védskou tradicí, že při různých příležitostech, jako je narození dítěte, nebo svatba, přicházejí i hosté s dary pro svatebčany, či právě narozené dítě.
V Bhagavadgítě je řečeno, že milodar dávaný

• z povinnosti,
• s náležitou pozorností,
• bez očekávání odplaty,
• ve správnou dobu,
• na správném místě
• osobě, která ho je hodna,

je milodar, jenž patří ke kvalitě dobra.

Zpívání védských hymnů

Jeden z nejdůležitějších aspektů, na kterém závisí úspěch obřadu, je správné vyslovování manter a pečlivé následování předepsaných melodií při zpívání védských hymnů. Tyto hymny, sepsané v sanskritu písmem dévanágarí, nalezneme v prastarých védských knihách. Opěvují slávu Nejvyššího Pána a popisují dávné historické události, jež tuto slávu dokládají. Mezi nejčastěji zpívané hymny patří Brahmá Samhitá, Puruša Sůkta, Šrí Sůkta, Šánti Pánčakam. Při návštěvě některých chrámů v Indii můžete mít příležitost naslouchat sborovému zpěvu učených bráhmanů, zpívajících s velkou oddaností a vážností, což jen dokazuje, že jim zveršované poznání očividně přináší radost a uspokojení.

Hare Krišna mahámantra

I přestože budeme následovat pravidla, která se vztahují k různým obřadům, obzvláště při uctívání Božstev, budeme se dopouštět mnohých chyb. Šríla Jíva Gosvámí proto doporučuje zpívat svaté jméno Pána, což vynahradí všechny nedostatky. Z toho důvodu je zpívání svatého jména neodmyslitelnou součástí všech samskár. Navíc ze zpívání mahámantry - hare krišna hare krišna krišna krišna hare hare hare ráma hare ráma ráma ráma hare hare – získáme mnohem více, než jen odčinění našich nechtěných chyb. Tato mantra nám pomůže nalézt náš věčný vztah k Bohu a tím i dosáhnout dokonalosti seberealizace.

Kde jsou popsány vaišnavské obřady

Je třeba zmínit se o několika autorizovaných knihách, podle kterých jsou obřady vykonávány, neboť naší zásadou je držet se tradičních postupů a nevytvářet nic nového.
Na přání Šrí Čaitanji Maháprabhua bylo před pěti sty lety sepsáno šesti Gosvámími mnoho knih o filosofii a praktikách oddané služby, mezi nimiž jedna z nejdůležitějších je Hari Bhakti Vilása, kterou sestavil Sanátana Gosvámí a publikoval Gopál Bhatta Gosvámí.
Gopál Bhatta Gosvámí je kromě jiného také autorem knih Sat Kriyá Sára Dípiká a Samskára Dípiká. První zmíněné dílo se věnuje deseti samskárám, očistným obřadům, které jsou určené pro ty, kteří žijí rodinným způsobem života. Druhá kniha, Samskára Dípiká, popisuje obřad přijmutí odříkavého životního stádia sanjásu. Obě knihy jsou sepsány autorem takovým způsobem, aby plně vyhovovaly záměrům a tradicím Vaišnavů, oddaných Krišny, a proto není v obřadech zahrnuto uctívání polobohů, které je v rozporu se zásadami oddané služby, ale místo nich je uctíván Nejvyšší Pán spolu se svými společníky, čistými oddanými.
Další knihou, která se zabývá tématikou vaišnavských obřadů, je Pratištha Vidhi. Ta se původně zakládá na výzkumu tří žáků Bhaktisiddhánty Sarasvatího Thákury. Byli vybráni svým duchovním učitelem, aby sestavili tuto příručku, která popisuje instalaci Božstev a s tím související obřady. Při sestavování své práce čerpali z těchto tří uznávaných textů: Nárada Paňčarátry, Hari Bhakti Vilásy, a Purohita Darpany. Pratištha Vidhi však ve skutečnosti nebyla vydána až do nedávné doby, kdy se tohoto úkolu zhostili oddaní z ISKCONu, pod vedením A.V.Bhaktividjá Půrny Maharádži.

Vástu Puruša Půdža

Každý člověk si přeje, aby jeho domov byl naplněný harmonií a prosperitou.Vástu je vědní obor zabývající se podstatou žití a bydlení, který napomáhá splnit touhy po ideálním a spokojeném životě. Z Vástu Šástry se dozvídáme, jakým způsobem je vhodné postavit svůj dům v souladu s přírodou a žít v něm s optimálním využitím vlivů světových stran.
Podle písma zvaného Matsja Purána jednou došlo k velkému boji mezi Pánem Šivou a mocným démonem Andhakou. Během vyčerpávajícího zápasu spadla z čela Pána Šivy na zem kapka potu, z které se zrodila mohutná osobnost jménem Vástu Puruša. Ten z velkého hladu začal pojídat celý vesmír a světu tak hrozila katastrofa. Kolem Vástu Puruši se ihned shromáždilo mnoho Dévů, Asurů a Rákšasů a svázali ho, aby zamezili neštěstí. Když se jich pokorně zeptal, jakým způsobem tedy má žít a čím se má živit, dostal požehnání od nebeských Dévů, právo přijímat posvátné obětiny v každém novém domě.
Podle vaišnavské filosofie je Vastu Puruša pokládán za Mahá Bhágavatu, velkého oddaného Nejvyšší Osobnosti Božství, Pána Višnua. Jeho vůlí je zplnomocněný mít vládu nad všemi obydlími. Uspokojením Vástu Puruši je zaručen blahobyt a štěsti domova.
Součástí obřadu Vástu Puruša Půdži je zhotovení mandaly (obrazce), představující podobu osobnosti Vástu Puruši, jež se poté uctívá. Dále se provádí ohňová oběť, kdy se do ohně vkládají posvátné obětiny – ghí, obilí a další dary.
Během obřadu jsou vyhnány všechny nepříznivé energie a bytosti, které by mohli stěžovat život vlastníků obydlí a celé stavení je posvěceno.
Vástu Puruša Půdža se provádí nejen při dokončení stavby domu, ale také při pokládání základního kamene, tedy před započetím stavby. Jestliže někdo již žije v domě, kde tento obřad ještě provedený nebyl i on má oprávnění tak dodatečně učinit, a získat tím plný prospěch z Vástu Puruša Půdži.

Viváha - vaišnavská svatba

Protože Viváha je jeden z nejdůležitějších vaišnavských obřadů, rád bych o něm napsal co nejvíce informací, a zároveň tak vyhověl každého, kdo má zájem o podrobnější vysvětlení významu jednotlivých částí této samskáry.
Následující popis vaišnavské Viváhy je chronologicky seřazen tak, jak by tomu bylo v případě, kdyby tento obřad měl připadnout pouze na jeden den, neboť obzvláště v minulosti bylo obvyklých i více dní. Viváha, jak je popsaná v Sat Krijá Sára Dípice, je rozdělena do čtyř dní. Některé části obřadu jako například Gháta Sthápana a Adhivása, se provádí večer před prvním svatebním dnem. První tři dny se vše odehrává v domě rodičů nevěsty a čtvrtý den ženich s nevěstou odjíždí na svatebním voze do svého budoucího domova. Každý den se koná hostina a rozdávají se dary bráhmanům a vaišnavům.
V dnešní uspěchané době je téměř nemyslitelné mít až tak dlouhou svatbu a je zřejmé že dokonce i následující popis Viváhy je spíše jen pro informaci, neboť z vlastní zkušenosti vím, že obvykle, na přání svatebčanů, je třeba vše smrsknout na pouhou hodinu či dvě, někdy i na pouhou půl hodinu. To v praxi znamená, že asi tak dvě třetiny následujícího seznamu částí Viváhy můžeme škrtnout. Vaišnavská kultura má však příliš velkou hodnotu, než abychom jí mohli opomíjet a zapomínat na její původní velikost, a proto věřím, že si najdeme čas a oživíme její poselství v našich životech.

Gňáty Karma

Ráno svatebního dne jsou ženich i nevěsta vykoupáni navoněnou vodou svými příbuznými a přáteli ve svých domovech. Tělo nevěsty je potřeno očistnou práškovou směsí vyrobenou z mletého ječmene, urad, masur a mung dálu. List, ne kterém je napsané jméno ženicha, se vloží do nádoby s vodou, se kterou se bude nevěsta koupat.K tomu je třeba vysvětlit, že moudří lidé civilizovaných národů nepoužívali mýdlo, jak ho známe v dnešní době, neboť moderní mýdla nejen že ničí škodlivé bakterie, ale také ty užitečné a navíc jsou někdy vyráběna z něčeho tak odporného jako jsou kosti (tím se chceme umýt?). Dříve se v Indii používala jako mýdlo cizrnová, dálová (např. hrachová), nebo obilná mouka.

Áčamana

Kněz, který má svatební obřad vykonat, připraví místo pro ceremonii. Ta bývá obvykle v domě otce nevěsty, který vykonává několik následujících součástí obřadu spolu s knězem. Nejdříve provedou áčamana, při němž zpívají mantry a přitom srkají posvátnou vodu pro očištění vědomí.Poté postaví posvátné ohniště a také vyvýšené místo s baldachýnem, které bude sloužit jako oltář. Na něm se rozestaví měděné, nebo stříbrné nádoby, které se nazývají gháty. Na každé z nich je kokosový ořech podložený pěti listy, zpravidla z mangovníku. Celé prostranství je pěkně ozdobené čerstvými květinovými girlandami, vlaječkami, listy, ovocem a nádobami s vodou a jogurtem.

Mangaláčarana

Poté se zpívají příznivé modlitby mangaláčarany. Obvykle jsou zpívány hymny jako je Puruša Sůkta, Nárájana Upanišada a Šánty Pančakam. Hudebníci hrají na bubny, troubí na lastury, zvoní na zvony a vše je doprovázeno příznivými zvuky mukhja vádji, což mají na starosti výhradně ženy. Kdo byl v Indii, měl zřejmě příležitost tuto mukhja vádju slyšet: ulululululu!!!

Svasty Váčana

Kněz spolu s otcem nevěsty pronáší verše, kterými se modlí o přízeň bráhmanů(vzdělanců a knězů) a vaišnavů(oddaných Pána), neboť jejich požehnání rozhodne o úspěchu ceremonie. Přitom vyhazují do vzduchu rýži smíchanou s kurkumou.

Sankalpa

Pronášení sankalpy je něco jako slib, nebo slavnostní prohlášení, kdy před všemi oznámíme, co hodláme vykonat. Sankalpa obsahuje také popis, kde, kdy a kým je obřad vykonáván. Kněz pronese sankalpu a tím je dáno přede všemi najevo rozhodnutí otce věnovat svou dceru ženichovi.

Gháta Sthápana

Kněz přistoupí ke ghátům a přivolává do nich Božstva Nejvyššího Pána pomocí příslušných manter a také používá mudry, což jsou určitá významná gesta, z nichž některá můžeme vidět na obrázku.¨Poté provede jejich uctívání s různými předměty jako jsou květiny a vonné tyčinky.

Adhivása

Nejvyšší Pán má některé předměty obzvláště rád a díky tomu jsou velmi příznivé. Potěší Ho, když mu je obětujete, což je význam Adhivásy. Kněz ve spolupráci s ostatními přítomnými prezentuje postupně jednotlivé předměty, jakými jsou květiny, ovoce, jogurt, ghí, zlato, stříbro, zrcátko, santálové dřevo, atd. Božstvům Nejvyššího Pána, potom se jimi dotkne ghátů, země a nakonec hlav ženicha a nevěsty. Všechny předměty jsou shromážděny na tác a položeny na před Božstva.

Sátvika Vridhi Šradhá

Ve stejných ghátech, ve kterých byla uctívaná Božstva, budou také uctíváni Jeho vznešení společníci a oddaní, jako jsou Nárada Muni, Bali Maharadž, Šukadéva Gosvámí, obyvatelé Vrndávanu, nebo Dváraky a také posloupnost duchovních učitelů.

Vasudhárá

Červenou barvou vyrobenou z kunkumy(sindhůry) se na stěnu místnosti namaluje půlměsíc, trojúhelník a svastika, a pod nimi sedm teček v jedné vodorovné linii. Kněz vezme stéblo trávy kuša a namočí ji do ghí. Potom se s ním dotkne jednotlivých teček tak, aby od nich ghí stékalo po zdi dolů. Kněz přivolá do ghátů Cedirádžu a uctívá ho.Cedirádža Uparičara Vasu je takto zvlášť uctívaný, neboť podle Višvanáthy Čakravartího Thákury je jedním ze tří nejvelkodušnějších oddaných. Kromě Cedirádže jsou tito oddaní Nitjánanda Prabhu a Džada Bhárata.
Ghí, které během obřadu stéká ze sedmi bodů po zdi, připomíná příběh o Cedirádžovi. Ten byl kdysi králem země zvané Cedi, ale byl naneštěstí proklet k životu na Pátalalóce, kde je člověk odsouzen k hladu, žízni, slabosti a neštěstí. Král byl však velkým oddaným Pána a ani nepříjemné podmínky a nedostatek jídla a vody ho neodradily od jeho oddané služby. Když démonští Daitjové viděli, že uctívá Pána Višnua, jejich nepřítele, rozhodli se ho zabít. Napadli ho svými zbraněmi, ale ty se ho nedokázaly ani dotknout. Jakmile zjistili, že zbraněmi neuspějí, snažili se ho filozoficky přesvědčit, aby přestal s uctíváním. Jak Cedirádža viděl jejich odhodlání, smiloval se nad nimi. Kázal jim a udělal z nich také vaišnavy, oddané. To nesmírně potěšilo Dévy na nebeských planetách, kteří Cedirádžovi požehnali, aby již nikdy netrpěl hlady, ani žízní. Od té doby byl živ ghím zvaným vasudhárá, které mu bylo obětováno skrze obětní oheň.

Sampradánám

V příznivý okamžik je v domě nevěsty jejím otcem přivítán ženich. Pověsí mu na krk květinovou girlandu, čímž mu dá najevo svůj souhlas s tím, aby se on stal jeho zetěm. Otec nechá přivést svoji dceru i s doprovodem jejích přítelkyň a ona, za zvuku hudby, zpěvu a mukhja vádji, sedmkrát obejde svého nastávajícího. Ženich odhalí závoj z nevěstiny tváře a oba si vymění girlandy. Nevěsta dá svou girlandu jako první a tím potvrdí svoje rozhodnutí, koho si vybrala za svého manžela.

Go Mokša

Poblíž místa obřadu je přivázaná pěkně ozdobená kráva. Ženich k ní přijde, odváže jí a nechá ji napít a nakrmit. Prohlásí, že kráva je zdrojem nektaru, je bezhříšná a nemela by být nikdy zabitá.

Ačidra Váčana

Otec nevěsty se modlí ke Krišnovi, aby přehlédl všechny chyby a nedostatky, které by mohli být během obřadu vykonány.

Kušandiká

Kněz zažehne posvátný oheň a přivolá do něj Jodžaku Agniho, boha ohně, který je prostředníkem během uctívání Nejvyššího Pána skrze oheň. V písmech je řečeno, že plamen ohně je jazyk Pána Višnua, kterým přijímá obětování.

Vastra Paridhápana

Ženich nevěstě daruje nové sárí a čolí, symbolizující její dlouhý život a duchovní zdraví pro ní a jejího manžela.

Sindhůra Dána

Potom jí ozdobí pěšinku ve vlasech s kunkumovým práškem.

Ádžja Homa

Ženich obětuje do ohně šest lžic ghí, recitujíce modlitby, které oslovují a prosí Nejvyššího Pána, aby dal nevěstě Svou ochranu, dlouhý život a zdraví jí i jejím dětem.

Ládža Homa a Ašmákrámana

U posvátného ohniště je na zemi položený mlýnský kámen. Obilí je nezbytné pro zdravý a spokojený život, což činí z mlýnského kamene příznivý symbol a kromě toho kámen má vlastnost pevnosti, která je zase kýžená nejen pro manželský vztah, ale hlavně v oddanosti Nejvyššímu Pánu. Matka nevěsty umístí její pravé chodidlo na tento kámen a do jejích sepjatých dlaní nasype ládžu, neboli nafoukanou rýži (burisony). Ženich nalije trochu ghí na rýži, nevěsta vše obětuje do ohně a poté oba obejdou oheň (nevěsta jde první). Během toho ženich pronáší tyto věty:
„Stoupni na tento kámen a jako kámen buď pevná v oddanosti nohám Pána. Znič všechny, kdo ti hodlají ublížit. Nechť nikdy nepadneš pod jejich vliv.“„Při obětování ládži do ohně nevěsta říká: Ať můj manžel žije dlouho, ať žije po sto let. Nechť naše oddanost Pánu vzkvétá.“„Před zasnoubením nevěsta dokončila své domácí povinnosti a odešla z domu svých rodičů do domu svého nastávajícího. Ó nevěsto, pomoz nám zbavit se nepřátel, podobně jako příval vody očišťuje zemi.“

Sapta Padí Gamana

Slovo sapta znamená sedm a pádí se vztahuje na kroky nevěsty, která projde skrze sedm kruhů namalovaných rýžovou moukou. Ženich ji vede a s každým krokem pronese požehnání, které se pojí k jednotlivým kruhům. Tato požehnání jsou následující.„Nechť tě Višnu vede k:

1. síle
2. moci
3. dodržování slibů
4. spokojenosti
5. množství krav
6. znásobení duchovního zdraví
7. udržování sedmi obětí.“
   

Po projití sedmi kruhy se považuje obřad za úspěšně dokončený a následující části viváhy jsou dodatečné. Je tomu tak proto, že těchto sedm požehnání poskytuje dohromady vše nezbytné pro rodinný život.

Pány Grahanam

Ženich uchopí ruce nevěsty a recituje modlitby, ve kterých žádá Pána Višnua o dobré vlastnosti pro svou nevěstu i pro sebe, o mnoho synů a o oddanost Pánu.

Bhojana

Ženich a po něm i nevěsta snědí trochu sladkého maháprasádam.

Čaturthý Homa

Následuje dvacet obětin ghí do ohně, které mají za úkol zničit vše, co by mohlo nevěstě ubírat na její víře Pánu Višnuovi.

Udýčja Karma

V této části obřadu jsou recitovány mantry pro odpuštění všech chyb a přestupků, které mohly být během ceremonie vykonány a následně je obětována poslední lžíce ghí - půrna ahuty. Tímto je ukončena ohňová oběť.

Bhodžapátra Utsarga

Na velkém tácu by měla být nevařená rýže, dál, sůl, ghí, nenakrájené ovoce a zelenina, sladkosti a látka. To je dakšiná, milodar pro kvalifikovaného bráhmanu. Ženich vzdá úctu těmto předmětům. Obětuje květinu penězům, které jsou na jiném tácu a opěvuje Pána Višnua. Potom vše daruje bráhmanovi.

Jánárohana

Ženich odveze nevěstu do svého domu a během toho přednese několik manter, které zvou dobré štěstí a Pána Višnua do jejich rodinného kruhu.

Dhrity Homa

Po vstupu do domu se modlí, aby v domě i v něm sídlila věrnost, schopnost se ovládat, osvícení a štěstí.

Uttara Viváha

Večer, když začnou svítit hvězdy, obětuje ghí do ohně a po každém obětování kápne trochu zbylého ghí na hlavu nevěsty. Touto částí obřadu se zničí vše negativní, co by mohlo být v těle, mysli, nebo jejím charakteru.

Dhruva Daršana

Odvede nevěstu stranou od ohně a ukáže jí Polárku, neboli Dhruvaloku a také hvězdnou konstelaci Arundhatí. Nevěsta se modlí o přízeň Arundhatí, věrné manželky světce Vasišthy, a aby stejně tak, jako je Polárka upevněná uprostřed oblohy, zůstala i ona pevně umístěná v domě svého manžela, ve službě Nejvyššímu Pánu a Jeho oddaným.